Příběh jak z nedělní školy o tom, jak Bůh odměnil starost o bližního:
![](https://3.bp.blogspot.com/-VHqH9kvIgIY/WBZm7EAJ2dI/AAAAAAAAPz8/pZvCHPlcW8Eng7rWQZVmLbtP39fBnBcCQCLcB/s320/14563455_10210454456705037_2738660508739353145_n.jpg)
No není to pěkné? Pořád jsem si dělala starost o ty mé nebohé knihy, litovala je, jak jsou tam tak vyskládané na holé podlaze. Než jsem se nadála, přišla jsem ke knihovně jako slepý k houslím. Na závěr je třeba říct, že příteli opravdu nic vážného nebylo a zřejmě se velmi dobře bavil, když nás pozoroval z okna, protože poslal následující SMS:
„Už jsem zavřel, anžto je zima. Vidím, že řešíte klasický problém, jak vtěsnat velké do malého. Tak zdar a sílu. :-)“
Obdobně to také komentovaly jakési dvě sousedky důchodového věku u nás v Modřanech, které se velmi podivovaly, jak dvě ženské do Fabie vtěsnaly truhlu, knihovnu, dvě židle, polici na cédéčka a samy sebe, když syn jedné z nich není schopen přivézt ani koberec v SUV.
Žádné komentáře:
Okomentovat