Muslimové o terorismu

Od chvíle, kdy jsem se včera 14. 11. 2015 po probuzení dozvěděla o neštěstí, které v noci potkalo Paříž (a nejen Paříž), jsem již strávila mnoho hodin sledováním aktuálního dění, vyslechla mnoho projevů a názorů, přečetla mnoho diskusních fór, kde zaznívají stále ta samá slova, většinou značně rozhořčená. Velmi zjednodušeně lze říci, že jedno názorové spektrum odsuzuje všechny věřící muslimy jako viníky této strašné tragédie, to druhé pak odsuzuje celý svět za to, se vůbec pokouší vyjádřit jakýmkoli způsobem účast a pohnutí nad událostmi posledních dnů. Druhý proud nechme stranou s jistou mírou soucitu k tomu prožitku bezmoci a slabosti, která je vede k bagatelizování gest a veřejných vyjádření soucitu. Pevně věřím, že alespoň symbolická gesta jsou lepší než naprostá apatie, či agresivita. Komu však je, dle mého názoru, potřeba především popřát sluchu, jsou samotní muslimové. Posbírala jsem vyjádření muslimských organizací působících na území ČR a vkládám je sem všechny najednou:

Islámská nadace v Praze
Muslimská komunita důrazně odsuzuje barbarský teroristický čin spáchaný dne 13. listopadu v Paříži. Tento teroristický čin je útokem nejen proti lidskosti, ale na všechny morální a náboženské hodnoty, které udržují společnost ve stabilitě a míru. Cílem teroristických útoků je vyvolat ve společnosti strach a nedůvěru.
Muslimskou komunitu velmi zasáhla tato tragédie o to více, že se stala ve jménu náboženství, které svými principy pozitivně přispělo k pokroku civilizace. Muslimové vnímají Českou republiku jako svoji vlast a cítí se být její součástí. Velká část muslimů zde žije již mnohá desetiletí, založili rodiny a své děti vychovávají v duchu evropských hodnot. Proto doufáme, že v České republice nebudou sílit protiislámské a xenofobní nálady. Nesmíme připustit, aby pravicoví či islámští radikálové zničili hodnoty svobody a demokracie a nepřipravili tak v budoucnu cestu k diktatuře. Zároveň nesmíme připustit, aby se díky xenofobním projevům začala radikalizovat nějaká část muslimské komunity a proto vyzýváme veřejnost k respektu a toleranci. Muslimská komunita v České republice ráda vyjde vstříc úřadům i veřejnosti a bude se podílet na řešení obtížných problémů. Utrpení, které postihlo pozůstalé, postihlo zároveň i nás. Hlubokou upřimnou soustrast. 

Muslimská obec v Praze
Muslimská obec hluboce soucítí s obětmi ve Francii, které zemřely při teroristickém útoku. Razantně odsuzujeme jakékoliv násilí na kterékoliv bytosti. A opět důrazně opakujeme, že tyto činy nemají a nikdy nic neměly společného s islámem. Ti, kdo je páchají, jsou pouzí nihilisté. Doufáme, že útočníci budou dopadeni a spravedlivě potrestáni. Taktéž vyjadřujeme hlubokou soustrast pozůstalým. Věříme, že se nepodvolíme tomuto tlaku a zachováme si vzájemné pochopení lidství napříč různorodostí.

Ústředí muslimských obcí
Jménem Ústředí Muslimských Obcí v České republice ostře odsuzujeme včerejší teroristické útoky v Paříži. Chtěli bychom vyjádřit svou hlubokou a upřímnou soustrast rodinám obětí tohoto zbabělého útoku a celému francouzskému lidu. Náš postoj byl vždy jasný proti jakémukoliv projevu terorismu a násilí, a to zejména, když útočníci zneužívají jméno Boha a naši víru k ospravedlnění svých zrůdných činů. Poselství islámu, dle slov Koránu, je poselstvím milosrdenství všem lidem a ne poselstvím msty a nenávisti, kterou extremisté z Alkaidy a ISIS šíří svou zločinnou politickou ideologií a teroristickými činy. Není pochyb, že takové útoky nemají za cíl jen zavraždit co nejvíce nevinných lidí, ale jde primárně o to destabilizovat Evropské země, zasít strach a nenávist mezi lidmi a donutit Evropu, aby ztratila své ideály založené na demokracii, svobodě a lidských právech, které inspirují tolik lidí ve světě, včetně toho muslimského. Proto doufáme a věříme, že tento útok nebude zneužit k tomu, aby Evropa polevila ve svých ideálech a ustoupila extremismu, ale naopak upevnila se v tom, čemu věří, aniž by rezignovala na svou bezpečnost a udělala vše potřebné k tomu aby, se takovéto útoky už neopakovaly.

Federace Islámských organizací v Evropě:
FIOE důrazně odsuzuje teroristické útoky a akty brutálního zastrašování, jehož svědkem bylo francouzské hlavní město během páteční noci (13. listopadu), které mělo za následek vysoký počet nevinných obětí.
Slepý terorismus opět ukázal svou ošklivou tvář v aktech náhodného zabíjení a cílení na nevinné lidi na veřejných místech, braní rukojmích a závažnými útoky, které šíří strach a paniku ve společnosti. Protože po sobě jdoucí zprávy z terénu popisují rozsah událostí, pak je teď právě vhodný okamžik k projevení soudržnosti, vzájemné solidarity a národní jednoty v konfrontaci s těmito hrozbami, které nemohou být podceňovány.
FIOE sdílí žal pociťovaný francouzským lidem a vyjadřuje své sympatie rodinám obětí této bolestné tragédie.

Muslimové říkají: "Ne naším jménem! Not in my name!"

Český neocharismatický sen

Ve slovenském překladu bude v nejbližších dnech publikováno v časopisu Rozmer.

Bublina, která splaskla. Tímto titulkem reagovala média v roce 2004 na Český sen a totéž platí i v  případě akce Benny Hinn v Praze. (Ne)uskutečnila se 28. a 29. dubna pod hlavičkou organizace Fresh Fire for All Nations. Množství věřících čekajících na zázračného uzdravovatele Bennyho Hinna, který nepřijel, připomíná pointu dokumentárního filmu Český sen, kdy davy koupěchtivých lidí odcházeli od makety supermarketu, ve kterém mělo být nabízeno mimořádně levné zboží, s prázdnou.

Mimo početnou skupinu věřících z Prahy, dorazily na „konferenci“ také skupiny napříč neocharismatickým spektrem z celé České republiky, ze Slovenska, z Maďarska, Polska i vzdálenějších zemí. Avšak úsilí těch, kdo absolvovali dalekou cestu v očekávání návštěvy jednoho z nejpopulárnějších uzdravujících evangelistů současnosti Bennyho Hinna, nebylo odměněno. Po Křesťanské konferenci Ohně 2015 v nich zůstala spíš jen trpká příchuť zklamání z toho, jaké svědectví o neocharismatických křesťanech tato akce vydala.

Jakkoliv byly prezentovaným důvodem Hinnovy absence zdravotní důvody a Boží záměr, můžeme spekulovat i o tom, že v rozhodování, zda Benny Hinn bude vážit cestu do Prahy, zvítězil čirý pragmatismus. Předem registrovaných účastníků byla stěží tisícovka. Při uvážení kurzu dolar versus koruna by z akce velký zisk patrně nebyl, tak organizátoři vybrali vstupné a obálky s penězi a Benny Hinn věřícím jednoduše požehnal z projekčního plátna.

Je sice pravděpodobné, že Hinn měl závažné zdravotní důvody ke zrušení své cesty, ale toto muselo být, a podle kuloárních informací opravdu bylo, organizátorům akce známo s předstihem. Takovému závěru nahrává i fakt, že Česká republika měla být posledním evropským zastavením nerealizovaného Hinnova turné. Pro Italy a Němce byla nepřítomnost hlavního pastora důvodem ke zrušení celé akce. Naproti tomu stejný postup jako v Čechách zvolili organizátoři také na Ukrajině. O tom, že se Benny Hinn nakonec nedostaví, informovali návštěvníky konference dávno po začátku prvního večerního shromáždění, kde měl pastor sloužit.

Úroveň přípravy takový „vrcholný bod programu“ předpokládala. Organizátoři vybírali vstupné velmi amatérským způsobem - bez výdeje příjmových dokladů či stvrzenek vydávali účastníkům náramkové vstupenky nerozlišující ani jednodenní či dvoudenní účast. Kvalita ozvučení sálu byla i na poměry českého neocharismatismu žalostná, stejně jako úroveň projevu vybraných řečníků i jejich tlumočníků. Co bylo provedeno pečlivě, bylo rozmístění obálek na peníze na každé židli.

Na tomto příkladu se působivě odhalila tvář hnutí víry v českých poměrech. Redukce celé akce na „dej peníze a Bůh požehná“ vrcholila hlavní tezí prvního večerního shromáždění: darované peníze v obálkách jsou semínkem, které věřící zasadí, aby Bůh jejich dar mnohonásobně rozmnožil. Většina večera byla spojena s marnou snahou řečníků rozpumpovat chladný a zklamaný dav obvyklými frázemi: „Neodejdeš stejný! Bůh má pro nás požehnání dnešní den!“ a „Zatleskejme Pánovi!“

Stejně tak se vysvětlení, proč Benny Hinn místo rad lékařů nevyužil spíše Božího daru uzdravování (ať už svého nebo někoho ze svých nejbližších spolupracovníků), omezilo pouze na entuziastická konstatování typu: „Bůh s námi má své plány a byl to jeho záměr. My musíme věřit! On je mocný! Volejte Aleluja!“ Taková byla reálná podoba „českého neocharismatického snu“.

Při shromážděních druhého dne se nálada trochu zlepšila. Mnozí lidé reagovali nadšeně i na náhradní řečníky, projevovali vděčnost i za to málo, co bylo prezentováno a s vírou hledali své uzdravení a požehnání. Faktem zůstává, že nejspíš odmítli připustit, že byli ve skutečnosti oklamáni. Tento dojem se během dopoledního shromáždění druhého dne snažili organizátoři zastřít vykreslením soucitu se zklamáním věřících a nabídkou vrácení vstupného. Ovšem i to se ukázalo jako prázdné gesto ve chvíli, kdy se někteří skutečně snažili této možnosti využít. Od registrační přepážky odcházeli pouze s částí vstupného, doznívající přednáškou o povrchnosti své víry v uších a opovržlivými pohledy v zádech za to, že žádají zpět peníze, ačkoli jsou na akci přítomni.

Otázkou nakonec zůstává, o jaký typ akce se jednalo a jaký obraz vytvářela o svých účastnících. Neměla patrně žádné misijní zaměření, její vyznění se téměř omezilo na odevzdávání obálek před údajně živě přenášenou tváří Bennyho Hinna na velkém plátně a modlitby za uzdravení. Po organizační stránce představovala vrchol amatérismu a pouze odhalovala jistý degenerativní charakter hnutí víry v českém prostředí.

Těch, kteří znechuceni odešli nebo se alespoň hluboce styděli, byl v poměru k celkovému množství lidí v sále celkem zanedbatelný počet. Jistě i mnozí z nich zůstanou nadále přesvědčení, že Benny Hinn má svůj mandát od Boha. Významnou množinu tvořili ti, kdo ve snaze utvrdit především sami sebe ve víře a popřít vlastní zklamání, prosili, přemlouvali, vysvětlovali a nakonec i odsoudili odcházející otevřeně znechucené věřící. Představují prazvláštní hnací motor soudržnosti českých neocharismatiků, která se projevuje i za naprosto bizarních okolností a svědčí o tom, že lidé z těchto kruhů dokáží uspokojivě interpretovat vše. To, že císař pán je nahý, pozná každé malé dítě. U papírové makety supermarketu také nelze tak snadno tvrdit, že zde stojí skutečný supermarket. Ale každý, kdo má pravou víru a Boží oheň v srdci, může prožívat, jak velmi byl požehnán a horlivě bránit „český neocharismatický sen“.

Tereza Halasová a Jitka Schlichtsová

Vařit, či nevařit? Jíst, či nejíst?

Minulý týden jsem se zcela náhodou setkala s fenoménem, který mě na pár dní zcela pohltil. Při virtuální procházce portálem www.naucmese.cz jsem narazila na kurzy vypisované jistou paní Cecílií Jílkovou s názvem Najím se zhubnu. No, ne že by to bylo téma, které by mě nezajímalo. Jídlo, diety, cvičení, je obecně téma, které asi často probírá kdekdo bez ohledu na věk, pohlaví, či váhu. Zajímalo mne, co za fantastickou metodu hubnutí prosazuje výživová poradkyně, která svou propagaci staví na tom, že sama zhubla 25 kilo, aniž by cvičila, či jinak drasticky měnila svůj životní styl - až na jednu věc.
Změnila svůj jídelníček a stala se horlivou zastánkyní tzv. RAW stravy (ačkoli snad ještě jednou z těch umírněnějších). Že nevíte, co to je? Já se s tímto názvem doposud také setkala jen jednou - v seriálu Sex ve městě. Název raw pochází, kupodivu, z angličtiny a znamená v překladu syrový. Podstatou raw jídel je, že se připravují jen ze surovin rostlinného původu, nejlépe v "bio-kvalitě", které neprocházejí tepelnou úpravou na více než 42°C. Zcela evidentní je, že se při takovém "nevaření" neobejdete bez mnoha kuchyňských pomocníků - tedy pokud chcete mít jídla alespoň trochu pestrá a nechroupat všechno tak, jak jste to přinesli z obchodu. Základem je mixér, kvalitní odšťavňovač a mlýnek na kávu (který používáte k mletí a sekání kde čeho). Naprosto nepostradatelnou se jeví také sušička na ovoce. Fascinující a pro mě dosud neznámý přístroj je spiralizér, bez kterého se zjevně také žádná RAW kuchyně neobejde.
Když máte všechny tyto přístroje, poskytuje vám to možnost "neuvařit" téměř cokoli si zamanete: raw štrůdl, raw rizoto, raw palačinky, raw pizzu, raw špagety...

Ačkoli mi myšlenka nahrazení průmyslově vyráběných polotovarů, rohlíků, salámů, majonézových salátů apod. skutečnými plodinami připadá jako skvělá, má to háček. Výroba všech těchto raw jídel je neuvěřitelně časově náročná. Vzhledem k tomu, že nejčastěji věci buď sušíte, nebo třeba mrazíte, abyste si na to vždycky pomalu vzali dovolenou. S přípravou jídla je většinou zapotřebí začít již den nebo dva předem. Potraviny je často potřeba před zpracováváním nechat třeba den namočit a naklíčit. A to nemluvím o shánění takových potravin. Sehnat obyčejné ovoce a zeleninu není problém (když opomeneme požadavek na "bio kvalitu" - a jen Bůh ví, co to vlastně znamená). S ovocem a zeleninou si však bohužel nevystačíte. Velice záhy zjistíte, že by to přeci jen chtělo nějaká dochucovadla - minimálně sůl a cukr, později se seznam rozrůstá. Jeden příklad za všechny: není cukr jako cukr a ten navíc nepřipadá v úvahu (tedy glukóza). Nejvhodnější náhradou je kvalitní med (opět v "bio kvalitě") nebo sirup z agáve a kokosový cukr. A víte, kde takovou věc seženete? Musíte navštívit specializovaný obchod. Tam nakoupíte mnoho dalších věcí jako raw kakao, raw čokolády, sušené bio ovoce, raw těstoviny... zkrátka všechno, po čem vaše útroby zatouží. Za značný příplatek tak obdržíte pocit, že pro sebe děláte to nejlepší a naději, že za pár týdnů budete také vlnit na youtube plochým bříškem jako paní Jílková.

Všechno je to moc lákavé, nezastírám. Co mi ale přijde velmi podstatné, a nikde jsem se s tím zatím nesetkala, je právě poukázání na fakt, kolik času člověk při takovém stravování tráví přemýšlením o jídle: o tom, co jíte, kde to kupujete, jaké to má složení, kde by to bylo kvalitnější, čím to nahradit a jak to vyrobit, když zrovna chybí správný přístroj. Několik dní předem musíte jídlo začít promýšlet, abyste ho včas mohli připravovat. Včas naplánovat cestu do správného obchodu a nákup surovin, včasné zahájení namáčení, klíčení, příprava a sušení placek atd. Nemluvím tom, že raw strava velmi často používá exotické suroviny, které se neshánějí tak úplně snadno. A tak se mi zdá, že aby člověk vyhověl požadavkům raw stravování, nesmí se zabývat vlastně ničím jiným než jídlem... Nezdá se vám to na pováženou? Co mi to tu zavání poruchami příjmu potravy?