Minulý týden jsem se zcela náhodou setkala s fenoménem, který mě na pár dní zcela pohltil. Při virtuální procházce portálem www.naucmese.cz jsem narazila na kurzy vypisované jistou paní Cecílií Jílkovou s názvem Najím se zhubnu. No, ne že by to bylo téma, které by mě nezajímalo. Jídlo, diety, cvičení, je obecně téma, které asi často probírá kdekdo bez ohledu na věk, pohlaví, či váhu. Zajímalo mne, co za fantastickou metodu hubnutí prosazuje výživová poradkyně, která svou propagaci staví na tom, že sama zhubla 25 kilo, aniž by cvičila, či jinak drasticky měnila svůj životní styl - až na jednu věc.
Změnila svůj jídelníček a stala se horlivou zastánkyní tzv. RAW stravy (ačkoli snad ještě jednou z těch umírněnějších). Že nevíte, co to je? Já se s tímto názvem doposud také setkala jen jednou - v seriálu Sex ve městě. Název raw pochází, kupodivu, z angličtiny a znamená v překladu syrový. Podstatou raw jídel je, že se připravují jen ze surovin rostlinného původu, nejlépe v "bio-kvalitě", které neprocházejí tepelnou úpravou na více než 42°C. Zcela evidentní je, že se při takovém "nevaření" neobejdete bez mnoha kuchyňských pomocníků - tedy pokud chcete mít jídla alespoň trochu pestrá a nechroupat všechno tak, jak jste to přinesli z obchodu. Základem je mixér, kvalitní odšťavňovač a mlýnek na kávu (který používáte k mletí a sekání kde čeho). Naprosto nepostradatelnou se jeví také sušička na ovoce. Fascinující a pro mě dosud neznámý přístroj je spiralizér, bez kterého se zjevně také žádná RAW kuchyně neobejde.
Když máte všechny tyto přístroje, poskytuje vám to možnost "neuvařit" téměř cokoli si zamanete: raw štrůdl, raw rizoto, raw palačinky, raw pizzu, raw špagety...
Ačkoli mi myšlenka nahrazení průmyslově vyráběných polotovarů, rohlíků, salámů, majonézových salátů apod. skutečnými plodinami připadá jako skvělá, má to háček. Výroba všech těchto raw jídel je neuvěřitelně časově náročná. Vzhledem k tomu, že nejčastěji věci buď sušíte, nebo třeba mrazíte, abyste si na to vždycky pomalu vzali dovolenou. S přípravou jídla je většinou zapotřebí začít již den nebo dva předem. Potraviny je často potřeba před zpracováváním nechat třeba den namočit a naklíčit. A to nemluvím o shánění takových potravin. Sehnat obyčejné ovoce a zeleninu není problém (když opomeneme požadavek na "bio kvalitu" - a jen Bůh ví, co to vlastně znamená). S ovocem a zeleninou si však bohužel nevystačíte. Velice záhy zjistíte, že by to přeci jen chtělo nějaká dochucovadla - minimálně sůl a cukr, později se seznam rozrůstá. Jeden příklad za všechny: není cukr jako cukr a ten navíc nepřipadá v úvahu (tedy glukóza). Nejvhodnější náhradou je kvalitní med (opět v "bio kvalitě") nebo sirup z agáve a kokosový cukr. A víte, kde takovou věc seženete? Musíte navštívit specializovaný obchod. Tam nakoupíte mnoho dalších věcí jako raw kakao, raw čokolády, sušené bio ovoce, raw těstoviny... zkrátka všechno, po čem vaše útroby zatouží. Za značný příplatek tak obdržíte pocit, že pro sebe děláte to nejlepší a naději, že za pár týdnů budete také vlnit na youtube plochým bříškem jako paní Jílková.
Všechno je to moc lákavé, nezastírám. Co mi ale přijde velmi podstatné, a nikde jsem se s tím zatím nesetkala, je právě poukázání na fakt, kolik času člověk při takovém stravování tráví přemýšlením o jídle: o tom, co jíte, kde to kupujete, jaké to má složení, kde by to bylo kvalitnější, čím to nahradit a jak to vyrobit, když zrovna chybí správný přístroj. Několik dní předem musíte jídlo začít promýšlet, abyste ho včas mohli připravovat. Včas naplánovat cestu do správného obchodu a nákup surovin, včasné zahájení namáčení, klíčení, příprava a sušení placek atd. Nemluvím tom, že raw strava velmi často používá exotické suroviny, které se neshánějí tak úplně snadno. A tak se mi zdá, že aby člověk vyhověl požadavkům raw stravování, nesmí se zabývat vlastně ničím jiným než jídlem... Nezdá se vám to na pováženou? Co mi to tu zavání poruchami příjmu potravy?
Ideální je samozřejmě suroviny nekupovat a místo toho se rovnou přestěhovat za město na kus hlíny, kde si je člověk může pěstovat a okopávat sám. Bez pesticidů, bez elektřiny a bez nafty. Spousta zdravého pohybu navíc. Akorát se zapomíná, že zrovna tenhle přístup ještě ve středověku způsoboval hladomory, křivici atd. Kvalita života rozhodně nebyla lepší. Nemluvě o technickém pokroku, který se blížil nule, když většina lidí měla plné ruce práce s tím, že si museli obstarávat základní potraviny sami. Na mnoha místech planety takto zdravě žijí dodnes a nedá se říct, že by to byly bohatší země s delší délkou života, než jsme my.
OdpovědětVymazat