Mentální cvičení, přirozenost a nenásilí

Dnešní povídání bych ráda věnovala naší studijní skupině a věcem kolem výuky. Je nás zatím jen šest (příští týden by s námi hodně času měla trávit skupina kurzu, který je jen na 4 týdny). Jsem tu já, češka, co ze své rodné hroudy pořádně nikdy nevytáhla paty a 5 lidí, pro něž je angličtina jako rodný jazyk. Komal (tak se to správně píše) pochází z jižní Indie, ale už pár let studuje v Miami (USA). Anya je sice Slovinka, ale studuje v Edinburgu (Velká Británie). Clarissa je z Texasu. Michael je odněkud z Kalifornie. Ben (Benjamin), který je na této akci dokonce již podruhé, je přímo z Los Angeles. Tak si představte, jak to asi chvílemi vypadá, když se potká amgliš, engliš, hingliš a čengliš. Neskrývám, že roli největšího outsidera v této partě zastávám velmi zdatně. Když náš přednášející drmolí indickou angličtinou slova jako "rlizn" (religion - česky náboženství), trvá mi řádně dlouho, než to rozšifruji. Obvykle také bohužel nereaguji na oslovení Žitka, Dzitka, Džitka apod. Zkrátka si nějak neuvědomuji, že to mluví na mě. Navíc obvykle už bývám přepnutá do svého vnitřního světa, takže nevnímám. Když se mí spolužáci pustí do hovoru svou denně (případně od narození) trénovanou angličtinou, jen zoufale těkám očima z jednoho na druhého a doufám, že někdo aspoň na vteřinu zpomalí nebo přeruší svůj monolog, abych to vstřebala. Téměř na každou zadrmolenou otázku zodpovědně odpovídám: "I´m sorry?" A vůbec reprezentuji svou osobu jako úplného trotla.

Dnes se ale ukázalo, že to se mnou asi nakonec nebude tak zlé. (Jednak se moje angličtina už po třech dnech lepší natolik, že chvílemi nevím, jestli mi to ještě česky vůbec myslí, a jednak se mi trochu víc daří svou zmatenost skrývat. Sice trochu přeháním, ale to už patří k věci.) Dnes po obědě jsme se měli sejít na diskusi. Nakonec se to vyvinulo tak, že místo diskuse nám Navin rozdal papíry se třemi úryvky na téma význam náboženství pro společnost (teze 1: náboženství je společenská nutnost; teze 2: náboženství je opium lidstva; teze 3: náboženství je potřeba, ale jak kdy) a na konci byla položená otázka, která vypadala strašlivě složitě: Jak je možné, že náboženství s Marxovou tezí nezaniklo a zda si myslíme, že by měl být současný Džinismus nějak modifikován, a pokud ano, tak proč a jak. Nakonec se ukázalo, že ta otázka je složitá jen pro ostatní. Když jsem tak nervózně těkala očima po třídě a sledovala ostatní, jak na své papíry smolí už druhou stranu textu, cítila jsem se hodně nejistá. Říkala jsem si, že ostatní jsou asi na takovou formu práce zvyklí. Já se s ní nikdy dříve nesetkala. Sama jsem zformulovala svou odpověď do zhruba 10 celkem jednoduchých vět a nevěděla, co mám víc rozebírat. Obsah není nijak podstatný. Podstatné je jen to, že se po nás nechtělo nic víc, než osobní názor a náhled na danou problematiku, jak nám Navin vysvětlil poté, co ostatní jeden za druhým mluvili o tom, jak "ankomfortebl" je odpovídat na něco takového, protože nevědí jak. Také se ukázalo, že možná neumím moc anglicky, ale aspoň umím odpovědět. Takže z dneška mám jedno ponaučení: možná toho moc nenapovídám, ale když už něco řeknu, tak to stojí zato! (a je mi jasné, že mnohým z vás se to bude zdát hodně komické od někoho, kdo si pořídil blog, aby se měl kde vykecávat).

Zítra máme první oficiální volný den. Ihned po snídani se chystáme hromadně do města. Ostatní bohužel nesdílejí mou touhu po navštěvování místních chrámů, takže bude na programu (pokud jsem stihla chytat jejich rozhovor) ZOO, nějaké nákupy, Indian Gate a na závěr kino. Není to úplně podle mých představ, ale člověk má mít otevřenou mysl a odnést si ze všeho to nejlepší, jak se nás tu chvílemi snaží učit.

Hodně zajímavé je sledovat Indické pojetí euroamerické vědy, filozofie i náboženských představ. Škoda, že zrovna nemám po ruce své poznámky, ale jistě se k tomu ještě v dalších příspěvcích vrátím. Úvodní přednášky, které jsme zatím absolvovali, se týkali především historického a mytologického pozadí džinismu, umístěním džinistické filozofie do kontextu ostatních filozofií, historie apod. Do jisté míry šlo o dost encyklopedické přednášky, ale i tak jsem musela minimálně párkrát držet, abych se netvářila moc pobaveně. Mám totiž asi hodně pohyblivý obličej a Komal mé výrazy vždy komentuje s velkým nadšením. Udržet si poker face je někdy hodně obtížné.

Zvláště ilustrace tohoto slidu mi přijde minimálně úsměvná. Ten červený nápis nám říká, že přirozeností každého tvora je být šťastný a žít v klidu, a že nenásilí je naší přirozeností. Představa toho, jak přirozeností lva je nenásilí (podle této ilustrace žije v souladu s krávou u jednoho koryta) mi připomíná scénu z Madagaskaru, jak si lev Alex postupně uvědomuje, že je šelma, zebra Marty je jeho přirozená potrava a trávových koktejlů a chaluh se zkrátka nenažere. A to vůbec nemluvím o tom, že nechápu, jak je možné, že se mám nechat dobrovolně ohryzávat od komárů a nevraždit je. Chci zabít každého z těch zmetků, co si do mě kousli! Dvakrát! Se mnou to budou mít džinisté těžké! Ale vážně, já se narodit jako komár, tak doufám, že mě někdo zabije hodně brzy...

Jai Jinendra!
Vaše od komárů z poloviny sežraná Jitka