Kdo se to tu vlastně exhibuje?

Moji milí,

tak jsem se dnes rozhodla, že si založím blog. Má to hned několik důvodů. Jednak mě neskutečně štve Facebook a navíc si myslím, že blog je pro nás grafomany mnohem lepší forma vyžití. Navíc si někde potřebuji trochu dělat legraci ze světa a ze všeho, co se tak občas kolem mě schumelí - a že toho bývá občas více, než bych si tak úplně přála. Někdo by jistě namítl: "Tak si kup deníček a neotravuj lidi na internetu." Deníčky jsou ale nuda, protože grafomani se zkrátka se svými slovními průjmy potřebují sdílet na veřejnosti. Na rozdíl od běžných grafomanů, bych ale prosila jen kladné zpětné vazby a pozitivní reakce. Neustále člověka někdo prudí doma, v práci, v MHD, na již zmíněném Facebooku. Pojďme se tedy domluvit, že na sebe budeme hodní. Pro prudily a hatery se jistě najde dostatek jiných vhodných příležitostí. Aspoň na mém vlastním blogu bych ráda měla klid.

A co že vám tu chci psát? No leccos. Mé široké zájmy se dost špatně specifikují, ale stručně se dá říci, že mě zajímá všechno, co souvisí s lidmi - nejrůznější dovednosti (ačkoli sama trpím lachtaní chorobou), kultura, životní styl a víra v různých koutech světa. Moc jsem toho v životě zatím nenacestovala, ale teď (zdá se) se toho hodně změní.

Když jsem se před lety rozhodla pro studium oboru Učitelství etiky, náboženství a filozofie pro SŠ na Husitské teologické fakultě UK, ani ve snu mě nenapadlo, že nakonec skončím jako doktorandka religionistiky se zájmem o přenosy asijských "náboženství" sem k nám do "západního" světa. Chtěla jsem tenkrát jen sama pro sebe rozluštit podstatu toho, proč a o čem se různí věřící hádají, kvůli čemu se vraždí, když všichni uctívají stejného Boha bez ohledu na to, jakým způsobem si myslí, že se mu má vzdávat čest a sláva (a když už to bylo součástí balení, také se naučit, jak o tom učit ostatní). Šest let magisterského studia na takové odhalení nestačí. Navíc jsem za tu dobu zjistila, kolik vlastně různých náboženských skupin a směrů existuje, a že není tak úplně jisté, zda ten Bůh je opravdu jen ten jeden všem společný bez ohledu na způsob uctívání. Oni totiž všichni lidé na světě neuvažují o Bohu a bozích stejně - a to dost mění situaci - tak je zase o čem dumat dalších pár let na doktorátu. Dospěla jsem do bodu, kdy už knížky ani setkávání s lidmi tady v ČR nestačí. Je potřeba vytáhnout paty, žít a myslet jinde a jinak. Doufám, že mi to pomůže porozumět podstatě toho, jak, čemu a proč věří lidé v Indii. A věří vůbec? Nebo jenom žijí tak, jak je k tomu rodiče vychovali? Jsou jazykové, kteří tvrdí, že "náboženství" je nesmysl a zvlášť v Asii, že prý něco takového vůbec neznají. Všechno nejde tak úplně vysvětlit, ne všechno lze zmáknout jen rozumem a definicemi. Něco je potřeba zažít. 

Momentálně tedy připravuji cestu do Indie. I to je zdrojem nejrůznějších veselých zážitků. Dnešní téma je přeinstalování mého počítače, abych si ho mohla vzít s sebou jako funkčního společníka a necítila při každém zapnutí potřebu ho nechat rozdupat slony. Inu, doba pokročila a už to dávno není tak snadné, jako kdysi. Stále se něco učím. Časem snad vychytám také technické nedostatky tohoto blogu. Zatím prosím o trpělivost.

"Ti, kdo nejdou vpřed, ať ustoupí z cesty." (J. W. Goethe)