sobota 6. června 2015

Step by step

Když jsem se dnes probudila ve 4 hodiny ráno a vyšla na terasu mandiru, abych vstřebala svůj poněkud šílený a příliš živý sen, jen tak mimochodem mi došlo, že je sobota a tedy jsem zatím bez větší újmy přežila více než týden. Jiní takové štěstí nemají. Clarissa odpadla po první ranní přednášce. Myslím, že není třeba zabíhat do podrobností. Stačí napsal heslo zažívání... Naštěstí je to zatím jediný případ.

Před pár dny se naše šestičlenná skupinka rozrostla o nové studenty. Jsou to kolegové, kteří přijeli jen na čtyřtýdenní kurz. Ještě jsem se nějak nezvládla dopočítat, ale je jich asi 14 a většinou přijeli ve dvou nebo třech a znají se už ze školy. Mimo nových tváří vstřebávám také nové dialekty. Je to dost kuriózní přehlídka. Mimo starých známých Američanů nám přibyli například Němci, Kubánci (mimochodem ani oni neví, jestli je Fidel pořád naživu) a dokonce dva studenti ze Zimbabwe. Jestli jsem si stěžovala na hingliš, pak zimgliš to dalece překoná. Zatím se s novými studenty potkáváme jen u jídla a večer u internetu. Od příštího týdne bychom měli mít společnou výuku a zítra výlet k Taj Mahal.

Shugan C Jain
Musím konstatovat, že jsem se na místní režim adaptovala celkem bez problémů. Vlastně si myslím, že nás celkem šetří. Nebo spíše šetřili. Dnešní sada přednášek od 6:30 do 13:15 bez přestávky na kafe mě přesvědčila o tom, že pohodička končí. Už v 10 hodin jsem měla hlavu velkou jak pátrací balón. Shugan Jain přednášel o karmické doktríně v džinistickém pojetí. Je to věda sama o sobě podobná matematice, takže nic moc pro mě. Asi to mají, vzhledem ke složitosti celého systému, hodně promyšlené. Na obrázku si můžete prohlédnout, že dojít osvobození není jen tak. Já se v tom ztratila už včera a bezúspěšně jsem v tom bloudila i dnes několik hodin, než mě vysvobodil dnešní oběd. Je to samá čistá duše, empirická duše, taková karma a maková karma. Ke konci už se mi to zdálo trochu jasnější, ale je to jen nějaký intuitivní vhled. Pochybuji, že bych to dokázala někomu vysvětlit. Zatím se raduji z toho, že jsem na první dobrou pochopila klasifikaci jív (jíva je živá bytost; dělí se do skupin podle počtu smyslů, kterými vládne; zasvěcení vědí, o čem mluvím, ostatním zájemcům povím asi až osobně).

Když už jsme tak u studijních úspěchů... Nějak spontánně jsme založili studijní skupinku a ve volných chvílích se učíme sanskrt. Benjamin se ukázal jako skvělý učitel. Včera jsem napsala svá první sanskrtská slova a slyšela jeho první "That´s correct!" (Je to správně!)  na adresu svého úkolu. Samozřejmě mám radost. Třeba se to nakonec naučím. 

Benjamin Zenk - samozvaný lektor sanskrtu

Můj první úkol ze sanskrtu... "That´s correct!"

Jak jsem zmínila už na začátku, na rozdíl od Clarissy jsem se celkem bez obtíží adaptovala nejen na místní režim (a to včetně všech omezení) i jídlo. Po více než týdnu mi sice pokrmy připadají čím dál víc stejné, ale řekla bych, že kuchaři postupně přidávají na ostrosti. To mi nevadí. Na ostré jídlo jsem se začala učit už měsíce předem u našich vietnamských spoluobčanů v Sapě. Indické jídlo je sice úplně jiný druh ostrosti, ale i tak si myslím, že jsem dobře udělala. (Ooooooo, jak se mi stýská po mém oblíbeném bistru v Sapě, kam chodím na Bun Bo Nam Bo a po usměvavé majitelce. Myslím, že moje příští cesta povede do Vietnamu.) 

Ovšem, jestli si někdo myslel, že se tu dá za normálních okolností zhubnout, je na omylu. Obecně mám pocit, že buď jíme, nebo spíme, nebo sedíme v lavici. Na sportování venku to opravdu není. Abych byla upřímná, asi by se dal nějaký sport provozovat brzy ráno. Nemohu se ale rozhodnout, zda by to vzhledem k místnímu smogu přineslo více škody nebo užitku, a tak ráno prostě spím. Vlastně spím, kdykoli to jde. Obvykle se uvelebím na posteli s nějakou osvěžující četbou a do půlhodinky je z toho ještě více osvěžující spánek. Doma jsem něco takového nezažila ani nepamatuji. Nemít celý den přístup na internet vůbec není špatná věc.

Moji momentálně nejmilejší společníci... nemohu rozhodnout,
zda je mi milejší Pavel Hošek nebo C. S. Lewis. Každopádně tvoří skvělou dvojku.
Také se nám s Komal dnes podařilo přimět paní uklízečku, aby při úklidu nezapomněla také na sociální zařízení. Hned se člověku lépe žije, když se neštítí umyvadla a toalety. Podařilo se mi také metodou pokusu a omylu zjistit, že nejlepší čas na "sprchu" (však víte: kyblík a kelímek) je těsně po večeři. Voda v potrubí je tou dobou příjemně teplá, ale ne vařící. Ráno a večer v deset, kdy se belhám z postele a do postele, je pro změnu studená. To ovšem neplatí o praní prádla. To je samozřejmě nejlepší provozovat v poledne. S vděčností vzpomínám na toho, kdo mi poradil přibalit prací prášek, kolíčky a šňůru. Šňůru na prádlo jsem přibalit nezvládla, ale i to se vyřešilo. Před dvěma dny jsme učinily úžasný objev. Stačí vyšplhat o patro výše na střechu mandiru, kde je pár šňůr natažených. Vyperu a za hodinu sundavám suché oblečení. Nádhera! Kdo potřebuje místní pradleny?

Všechny zdraví kýbl - sprcha i pračka v jednom.





4 komentáře:

  1. Pořád váhám, jestli bych to chtěla, nebo nechtěla zažít na vlastní kůži... I když radši si to asi přečtu. :-) JM

    OdpovědětVymazat
  2. Blahopřeji :-) Nečjen že zvládáš stravu a praní a už ses domohla zvýšené čistoty na sociálce, ale hlavně se už odhodlaně pouštíš do rozšiřování jazykových obzorů. Jen fakt nechápu, jak se duše vyznají v tak složitém systému, jak píšeš. Jak poznají, kam patří?

    OdpovědětVymazat