neděle 31. května 2015

JAIN TRAIN vol.1

V pevnosti Purana Quila (ta cesta je mokrá po dešti! VAU!)

Navzdory očekávání jsem dnešní celodenní výlet do centra Delhi přežila bez úpalu. Byl to opravdu náročný a super horký den. Vyráželi jsme hromadně už v 8 ráno. Na celý den jsme měli objednaného pána, který nás vozil. I když se mi to ze začátku zdálo jako hrozná blbost, nakonec jsem za něj byla opravdu ráda. Ty chvíle na předním sedadle jeho hrkající, ale klimatizací obdařené dodávky, byly dalším obohacujícím zážitkem. Opět se mi naskytly ty stejné pohledy jako po příletu. Obdivovala jsem řidičův klid v tom dopravním blázinci. Jízdní pruhy, světla, či dokonce směr jízdy jakoby neexistovali. Na každé zacpané křižovatce postávaly davy nabízečů kdečeho a příšerně ušmudlaných a všelijak zohyzděných dětí, které natahujíce ručičky obcházely uvězněná auta. Na metr širokém dělícím pásu mezi směry stejně jako první den polehávaly nejrůznější ztracené existence. Na obrovské hořící skládce se pohybovali lidé a pásly se krávy. Zcela fascinovaně jsem sledovala muže hubeného asi jako má paže, jak veze na rikše náklad o velikosti našeho auta. Delhi je však jeden veliký paradox. Chudoba, bída a špína se střídá s prosklenými supermoderními budovami a neonovými reklamami tak rychle, že se to dá jen stěží vstřebávat. A někde mezi tím vším jsem se cítila velmi šťastná. Možná proto, že jsem to mohla vidět. Možná proto, že tu nemusím žít. Možná proto, že jsem si na malý moment uvědomila, kdo jsem a jaké mám v životě štěstí. Snad nikdy jsem nebyla Bohu vděčnější za sebe a za všechny a všechno kolem mě.

Kávička ve Starbuks - jen kvůli wi-fi, která stejně nefungovala

První zastávka byla pevnost jménem Purana Quila. Místo nikterak zajímavé, alespoň pro mě, ale legrace jsme si užili celkem dost. Od Američanů zjevených z množství psů, přes hnusné místní vosy a naší Indickou spolužačku, co se jich tak moc nebála, až dostala žihadlo, až po dešťovou a větrnou smršť. Bohužel přeháňka trvala jen asi 5 minut a bylo po všem, ale i tak to stálo za to. K těm vosám bych ještě ráda dodala, že místní vosy jsou úplně celé žluté. Nemají proužky jako ty naše. Vypadají tedy ještě hnusněji a nebezpečněji. Kdo mě už nějakou dobu znáte, tak víte, jakou hrůzu mám z vos (a z bodavého a krev pijícího hmyzu obecně). Dovedete si představit, jak jsem se tvářila, když se naše parta Jain Train rozhodla dělat selfie na místě, kde měla tahle jedovatě vyhlížející stvoření evidentně centrálu pro celé Delhi. Nikdo by mě nedonutil se k tomu místu přiblížit ani na 100 metrů, natož dělat nějakou skupinovku, i kdyby ta hradba byla sebekrásnější.

Hned vedle Purana Quila je ZOO. To je také příhoda k nezaplacení už jen proto, že v Delhi jsou jiné ceny pro Indy a jiné pro turisty (najdete to přímo na vstupních cedulích). Kamkoli tady jdete, procházíte detekčním rámem (do obchodu, do ZOO, ...). Vchody pro muže a ženy jsou oddělené. Koupili jsme vstupenky a vydali se dovnitř. Jako obvykle důkladná prohlídka. Sebrali mi banán a donutili mě zaplatit 50 rupií navíc za foťák, který byl jako na potvoru vybitý (to ale nikoho nezajímá). Když jsme se konečně sešli za vstupní branou, zjistili jsme, že je nás o jednoho méně. Michael chyběl. Nesměl dovnitř s batohem. Pro takové případy je tam (samozřejmě placená) úschovna. Nakonec jsme se ale našli a společně strávili v ZOO necelé tři hodinky. Viděli jsme slony, tygry, leopardy, gepardy, tygry, lvy  i žirafu... všechny zalezlé a spící ve stínu. Jak já těm nebohým zvířatům rozuměla! V poledne už to bylo opravdu k nevydržení. Začínala se mi točit hlava a tak jsem zavelela k opuštění výhně a přesunu na oběd.


Oběd byl zkrátka vynikající. Myslím, že foto vypoví více než jakákoli slova.



Dalším bodem programu bylo včera zmíněné kino. Film se jmenoval Piku. Bylo to sice v hindí, ale tolik protkané anglickými větami, že nebyl problém rozumět. Byla jsem nadšená hlavně z hudby. Zřejmě je to dost trhák, protože pak jsme titulní píseň slyšeli i v řidičově rádiu.

Více toho už dnes bohužel napsat nestihnu, tak snad zase zítra.

Pozdravy všem do České republiky posílá parta JAIN TRAIN (Jitka, Komal, Anja, Clarissa, Michael and Ben)!






4 komentáře:

  1. Dějtji za dalši info o Tvých zážitcích. Jako vždy jsi mnd potěšila

    OdpovědětVymazat
  2. Mám pocit, že se celkem dobře bavíte :-) Jen vosu bez proužků by to chtělo vyfotit už jen pro zajímavost. I když sloni, kterým je vedro, jsou jistě taky zajímaví. Nikdy mě nenapadlo, že slon potřebuje slunečník :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemůžeš ode mě očekávat, že bych se k vose přiblížila tak, abych ji mohla vyfotit, ale našla jsem obrázek: http://gallery.photo.net/photo/4635709-md.jpg

      Vymazat
    2. Inu, již se nedivím. Taky by mě nelákalo s takovým zvířátkem laškovat.

      Vymazat